Dvě úrovně obtížnosti povinných zkoušek a právo volby žáka

• Budou mít žáci možnost výběru úrovně obtížnosti ve všech předmětech?
  Nikoli. Možnost výběru se týká pouze předmětů, z nichž žáci skládají povinné a povinné volitelné zkoušky společné části. Jde tedy o češtinu, cizí jazyky a matematiku.
• Znamená to, že nepovinné zkoušky bude možné skládat pouze ve vyšší úrovni obtížnosti? V případě nepovinné zkoušky z předmětů matematika, cizí jazyk, občanský a společenskovědní základ a informatika si bude moci žák vybrat ze základní či vyšší úrovně. V případě „ryze nepovinných“ předmětů, tj. fyziky, chemie, biologie, dějepisu, dějin umění a zeměpisu, bude k dispozici pouze test jedné úrovně – vyšší.
• Proč jsou tyto „ryze nepovinné“ předměty nabízeny pouze v jedné úrovni obtížnosti? Je to tak proto, že z nich nelze maturovat v rámci povinných zkoušek. Důvodem je, že v těchto předmětech nelze najít žádný společný jmenovatel pro všechny maturitní obory. Buď se v některých oborech vůbec neučí, nebo se sice učí, ale jejich obsah je obor od oboru odlišný.
• Znamená to, že obsah zkoušek z těchto „ryze nepovinných“ předmětů je v podstatě gymnaziální učivo? Nikoli. Obsah zkoušek z „ryze nepovinných“ předmětů je společným průnikem učiva těch středoškolských oborů, z nichž absolventi odcházejí primárně na vysoké školy takového oborového zaměření, kde se předpokládá vysoká úroveň znalostí a dovedností z těchto předmětů.
• V „maturitní“ novele školského zákona je uvedeno, že školy připravují žáky na zkoušky společné části maturitní zkoušky nejméně v rozsahu základní úrovně obtížnosti. Co je tím míněno? Toto ustanovení sděluje dvě následující informace. Za prvé dává žákům jistotu, že obsah zkoušek základní úrovně obtížnosti se vyučuje v každém maturitním oboru. A za druhé školám říká, že v některých oborech nemohou žáci od škol očekávat, že je v rámci běžného studia připraví na zkoušky vyšší úrovně obtížnosti. Ta první výpověď je jasná. To například znamená, že žák, který se rozhodne studovat maturitní učební obor „kadeřnice“ nebo umělecký obor SOŠ, nemůže očekávat, že jej škola připraví v rámci studia tohoto oboru k maturitě z „vyšší“ matematiky.
• Nemůže být zavedení dvou úrovní obtížnosti zkoušek vnímáno jako diskriminační? Školy se tak přece budou dělit na školy lepší a školy horší? Na dvou úrovních obtížnosti není nic diskriminačního. Takto je postaven český středoškolský systém. Učiliště není v absolutním vyjádření horší školou než gymnázium. Pokud je vaším cílem jít po střední škole na vysokou, je lepší studovat na gymnáziu než na učilišti. Pokud ale chcete mít výuční list a k tomu maturitu, je studium gymnázia naprosto nevhodnou variantou, protože vám v rámci studia výuční list nezajistí, byť budete studovat sebelépe. Potřebujete-li autem vozit cihly na stavbu, nepůjdete si koupit Ferrari, milujete-li sportovní jízdu, nepořídíte si náklaďák. Místo o kategoriích lepší a horší je tedy vhodnější mluvit o různých cílech. Jiný případ je, když je pravidelně z konkrétního gymnázia na vysokou přijato jen malé procento absolventů. Pak můžeme hovořit o špatném gymnáziu, protože obecným cílem každého gymnázia je připravit žáky ke studiu na vysoké škole.
• Budou mít uchazeči o středoškolské studium informace o tom, které studijní obory připravují žáky na zkoušky vyšší úrovně obtížnosti? Je třeba předeslat, že změna kurikulární politiky, tedy přechod na školní vzdělávací programy, dává školám velkou volnost v konstrukci obsahu vzdělávání v jednotlivých oborech. Lze očekávat, že školy, vystavené boji o uchazeče, budou veřejně deklarovat, že ten či onen studijní obor žáka připraví např. na „vyšší matematiku“, ale pouze na „základní češtinu“. Nebo že si během studia toho kterého oboru budou žáci moci zvolit volitelné předměty a jít tak cestou „vyšší matematiky“ nebo „vyššího jazyka“. Díky tomu se pravděpodobně stane středoškolská nabídka pro uchazeče výrazně přehlednější. Bude tam totiž jasný parametr odvozený od výstupu, tedy maturity.
• Musí si žák zvolit základní nebo vyšší úroveň celé své maturity nebo se jeho volba týká jednotlivých zkoušek? Žák si volí úroveň obtížnosti v jednotlivých povinných zkouškách odlišně. Tedy například z češtiny může zvolit úroveň základní, zatímco z matematiky či cizího jazyka úroveň vyšší.
• Jak se volba obtížnosti projeví na maturitním vysvědčení? U každé povinné zkoušky společné části bude vždy uvedena úroveň obtížnosti.
• Jak je to v případě komplexních zkoušek z češtiny a z cizího jazyka? Musí zvolit úroveň celé komplexní zkoušky nebo může u jednotlivých dílčích zkoušek (test, písemná práce, ústní zkouška) zvolit různé úrovně obtížnosti? Žák si volí úroveň obtížnosti pro celou komplexní zkoušku vždy jednotně. Když si zvolí „vyšší“ češtinu, znamená to, že zvolil „vyšší“ ústní zkoušku, písemnou práci i test.
• Může škola nařídit žákům maturovat z určitého předmětu ve vyšší úrovni obtížnosti? Nikoli. Volba obtížnosti je zcela na žákovi bez ohledu na to, jakou školu, typ školy či obor studuje. Škola nemůže žákům v tomto smyslu nic nařídit, pouze doporučit.
• Proč by tedy měl žák volit vyšší úroveň obtížnosti? Zvyšuje tím přece riziko neúspěchu. Co mu to přinese? Předpokládáme-li, že vysoké školy budou využívat výsledků „státní“ maturity jako přijímacího kritéria ke studiu, budou s velkou pravděpodobností požadovat zkoušky vyšší úrovně obtížnosti. Toto může být velmi silným motivem pro volbu náročnější varianty zkoušky. Podobným motivem bude např. snaha prokázat své znalosti cizích jazyků potenciálnímu zaměstnavateli.
• Může se žák vyhnout riziku neúspěchu při volbě vyšší úrovně tím, že v rámci povinných zkoušek zvolí úroveň základní a v rámci nepovinné zkoušky, která o úspěšném složení maturity nerozhoduje, si z téhož předmětu vybere úroveň vyšší? V roce 2011 to skutečně možné bylo. Žák mohl preferovat „jistotu“ a např. povinnou zkoušku z matematiky skládat v základní úrovni. A když z nějakých důvodů chtěl mít matematiku vyšší úrovně obtížnosti, zvolil si ji v rámci nepovinných zkoušek. Od roku 2012 to ale již možné není.
• Žák si zvolí vyšší úroveň obtížnosti a u zkoušky neuspěje. Existuje zde možnost přepočítání dosažených bodů na základní úroveň tak, aby žák uspěl alespoň ze zkoušky základní úrovně? Nikoli, taková možnost není. Obsah zkoušek základní úrovně totiž není součástí zkoušek vyšší úrovně obtížnosti. Vychází se z toho, že žák volící vyšší úroveň obtížnosti již ovládá dovednosti a znalosti úrovně základní. V praxi to znamená, že volba vyšší úrovně s sebou nese o něco vyšší riziko neúspěchu, které musí být z pohledu žáka vyváženo určitým přínosem.
• Když žák neuspěje v řádném termínu u zkoušky vyšší úrovně obtížnosti, musí opravnou zkoušku konat rovněž ve vyšší úrovni? Nikoli. V případě opravných zkoušek má žák možnost znovu si zvolit úroveň obtížnosti. Může si tedy např. oproti řádnému termínu zvolit základní úroveň obtížnosti a mít větší jistotu, že uspěje. Samozřejmě to platí i opačně, tedy že když nesloží zkoušku základní úrovně, může ji opravovat ve vyšší úrovni.