Dvě úrovně obtížnosti
Povinné zkoušky společné části maturitní zkoušky jsou připraveny ve dvou úrovních obtížnosti – základní a vyšší.
Obecně platí, že:
1. Dvě úrovně obtížnosti jsou nabízeny:
- v případě povinných zkoušek společné části;
- u nepovinných zkoušek společné části z předmětů, z nichž je možné konat rovněž zkoušku povinnou.
2. Zkoušky základní úrovně obtížnosti:
- ověřují povinné minimum dovedností a znalostí každého maturanta bez ohledu na typ střední školy, obor či formu vzdělávání;
- ověřují v daném předmětu pouze to, co podle platných učebních dokumentů má v rámci svého studia probrat maturující na všech typech středních škol, v jakémkoli oboru a v jakékoli formě studia;
- představuje v daném zkušebním předmětu průnik obsahu vzdělávání všech maturitních oborů.
3. Vyšší úroveň obtížnosti zkoušek:
- je úroveň výběrová a proto nelze očekávat, že na složení této zkoušky své žáky připraví každá škola v každém oboru vzdělávání;
- ověřuje dovednosti a znalosti vlastní zejména těm oborům vzdělávání, z nich se podstatná část žáků úspěšně hlásí ke studiu na vysoké školy;
- je odvozena od požadavků vysokých škol při přijímacích zkouškách.
4. Zkoušky z předmětů, z nichž není možnost konat povinné zkoušky (fyzika, chemie, biologie, dějepis, zeměpis a dějiny umění):
- nejsou nabízeny ve dvou úrovních obtížnosti;
- mají výběrový charakter a mají proto logicky blíže zkouškám vyšší úrovně obtížnosti;
- jsou po stránce obsahu odvozeny od požadavků vysokých škol při přijímacích zkouškách.
5. Volba úrovně obtížnosti zkoušek:
- je svobodnou volbou žáka bez ohledu na typ či obor střední školy;
- v případě komplexních zkoušek z českého jazyka literatury a z cizího jazyka je zároveň volbou obtížnosti všech dílčích zkoušek, tj. dílčí ústní zkoušky, písemné práce i didaktického testu.
6. Volbu úrovně obtížnosti zkoušek:
- provádí žák v rámci přihlášky k maturitní zkoušce;
- může žák v případě opravné zkoušky zvolit odlišně od té, kterou zvolil v řádném termínu zkoušky.
Jak bylo možné se vyhnout riziku špatné volby úrovně obtížnosti
aneb „sázka na jistotu“ v roce 2011
V roce 2011 měli žáci možnost zvolit si v rámci povinných zkoušek základní úroveň obtížnosti a zkoušku vyšší úrovně obtížnosti z téhož předmětu složit v rámci nepovinných zkoušek. Platí totiž, že neúspěch u povinných zkoušek znamená neúspěch u maturity, zatímco neúspěch u nepovinných zkoušek nikoli. Tedy sázka na jistotu!
Žáci maturující v roce 2011 měli v říjnu 2010 možnost bezprostředně porovnat obě úrovně obtížnosti v rámci tzv. maturitní generálky.
Žákům i jejich učitelům jsou k dispozici testy a zadání, které mohou významně napovědět, jaké riziko neúspěchu hrozí v případě volby zkoušek vyšší úrovně obtížnosti.
Uchazečům o studium na střední škole lze doporučit, aby se ve školách informovali, zda studium příslušného oboru vzdělávání v daných předmětech směřuje pouze k základní nebo i vyšší úrovni obtížnosti maturitní zkoušky.