NOVÁ MATURITA

HLAVNÍ MENU
Nová Maturita Twitter Nová Maturita Google+ Nová Maturita Facebook

Fakta o financování státní maturity – rozhovor ředitele CERMATu pro Učitelské noviny č. 9/2013

06.03.2013

Ředitel CERMATU hovoří o skutečných nákladech na zkoušku

Petr Husník, Učitelské noviny

Exministr školství Josef Dobeš se před dvěma roky nechal slyšet, že státní maturita je desetinásobně předražená. Byl to samozřejmě jeden z mnoha jeho klasických, od boku vystřelených výroků. Slovy o příliš vysoké ceně ale hřímala i opozice, k níž se nedávno přidal i Nejvyšší kontrolní úřad. Jaká je cena státní maturity podle CERMATu? Na to jsme se zeptali jeho ředitele JIŘÍHO ZÍKY.

V médiích se setkáváme s různícími se čísly o ceně státních maturit. Jak si to vysvětlujete?
Za tu dobu, co pracuji v CERMATu, jsem byl konfrontován s opravdu velmi rozmanitou skladbou ekonomických informací, které byly namnoze věcně nesprávné. A co je ještě horší, v některých případech byly evidentně motivovány snahou o vytvoření negativního obrazu modelu státní maturity. Nechci ale polemizovat s motivací autorů těchto dezinformací, ta je věcí osobního svědomí každého z nich.

Můžete některé z omylů vyvrátit?
Mohu se pokusit uvést na pravou míru některá data. Nejčastější dezinterpretace, která se týká nákladů vynaložených na zkoušku, je založena na nepochopení nebo zneužití vztahu mezi cenami veřejných zakázek a provozním rozpočtem maturitní zkoušky. Pro lepší porozumění uvedu konkrétní příklad. Pokud nějaké médium uvádí, že roční náklady realizace maturitní zkoušky jsou řádově 200 milionů korun a současně, že zakázku na logistické zabezpečení v hodnotě 300 milionů korun vyhrála společnost Logica a zakázku na distribuci zkušební dokumentace v nominální hodnotě 50 milionů korun vyhrála firma Stahl, pak musí nezasvěcený čtenář zákonitě nabýt dojmu, že maturita stojí státní rozpočet - použijeme-li plán na rok 2013 - zhruba 170 milionů korun a k tomu dalších 350 milionů za zmiňované zakázky. Tak to ale není. Obě zakázky byly soutěženy na čtyři ročníky maturitní zkoušky a na maturitní generálku. To jinými slovy znamená, že v uvedených 170 milionech je již zahrnuto asi 48 milionů korun za služby poskytované firmou Logica a cca 10 milionů korun za služby poskytované firmou Stahl. U poslední položky je navíc skutečné čerpání nižší, protože závisí na počtu zkušebních míst a rozsahu dokumentace.

A kolik dohromady stojí ony čtyři ročníky?
Zkusme to přepočítat. Od ročního rozpočtu odečteme 58 milionů korun a vynásobme získanou částku 112 miliony korun čtyřmi a přičtěme k ní oněch 350 milionů korun za zakázky firem Logica a Stahl. Podotýkám, že pracujeme s částkami zahrnujícími i výdaje na maturitní generálku, tedy v neprospěch rozpočtu maturitní zkoušky. Pokud pak budeme korektně předpokládat prostou reprodukci investic do tiskové technologie - s pořizovací cenou zhruba 60 milionů korun -, musíme k nákladům ještě připočítat dalších 10 milionů korun ročních odpisů. Tímto výpočtem se dostaneme na čtyřleté náklady ve výši 848 milionů korun a průměrné roční náklady přibližně 212 milionů korun.

Je jasné, že náklady a výdaje na státní maturitu se musejí vnímat v časové řadě. Všechny peníze ale po čtyřech letech nezmizí v platech učitelů či v nákupu papíru, jaká hodnota takříkajíc zbude?
To, na co se ptáte, považuji možná za ještě důležitější – bavme se o věcné struktuře výdajů a jejich zůstatkové hodnotě po ukončení čtyřletého období. CERMAT bude mít po roce 2014 k dispozici ve vlastnictví exkluzivní technologii digitálního tisku včetně automatické balící linky umožňující tisky důvěrných dokumentů téměř bez dotyku lidské ruky. Stejně tak zůstane v našem vlastnictví informační systém maturitní zkoušky včetně všech licenčních práv a obdobně i aplikační software digitalizačních procesů. Co bude nutné dořešit, jsou vlastnická práva ke 1400 takzvaných datových a digitalizačních terminálů. Ty jsou v rámci smlouvy s firmou Logica pronajaty a poskytnuty školám k bezplatnému užívání. Hodnota jejich leasingu se pohybuje pro smluvní období okolo částky 80 milionů korun. O dalším osudu této technologie – jde o počítač, tiskárnu a duplexní skener - bude nutné jednat s dodavatelem, a to i s ohledem na očekávanou změnu definice rozsahu, struktury a organizace maturitní zkoušky po roce 2014.

Zmínil jste i věcnou strukturu provozních nákladů maturitní zkoušky...
Ano, pro snáze pochopitelný příklad struktury nákladů se vraťme k právě řečenému. Dospěli jsme k závěru, že provozní náklady se započítáním časového rozlišení výdajů na pořízení jsou zhruba 212 milionů korun. Co je tedy v této částce skryto? Provoz, údržba a servis technologických systémů v částce cca 77 milionů korun – podotýkám, že pro období po roce 2014 se u této položky otvírají možnosti výrazné restrikce -, upgrade technologií v důsledku legislativních změn dělá 17 milionů korun, které v okamžiku stabilizace modelu nebudou potřeba, odměny personální infrastruktury, tedy hodnotitelé, komisaři, a náklady spádových škol pro podzimní termín ve výši 40 milionů korun, tisky a distribuce zadávací dokumentace činí 13 milionů korun, vývoj testů pak 7 milionů, časově rozlišené výdaje na pořízení technologií 35 milionů a asi 23 milionů korun na mzdy, ostatní přímé provozní náklady a režii CERMATu. Rád bych v této souvislosti také připomněl, že CERMAT pro rok 2013 snížil náklady maturitní zkoušky o zhruba 20 milionů korun oproti roku 2012 a pro rok 2014, zůstane-li model stabilní, počítá s dalším snížením nákladů o 18 milionů korun.

Je to hodně, nebo málo, nebo jinak - je podle vás státní maturita drahá, či nikoli?
Na takovou otázku se obtížně odpovídá. Všichni víme, že v této oblasti, tedy při posuzování ceny, jde především o relaci mezi, a teď si vypůjčím obecně užívané spojení, cenou a výkonem. V tomto případě by se však určitě lépe hodilo použít pojmy náklady než cena a přínos než výkon. K samotné úvaze o tom, jestli je cena realizace maturitní zkoušky adekvátní nebo ne, můžeme přistoupit z několika hledisek. Můžeme například srovnat jednotkový roční náklad na realizaci maturitní zkoušky jednoho maturanta s normativem vynaloženým ze státního rozpočtu na jeho studium. Na základě tohoto přibližného srovnání můžeme říci, že normativ pro čtyřleté období studia střední školy je zhruba 200 tisíc korun a cena maturitní zkoušky jednoho žáka činí asi 2 tisíce korun. Za těchto předpokladů vyjde náklad na maturitní zkoušku na 1 % normativu. Také můžeme roční náklad maturitní zkoušky, tedy oněch zmíněných 212 milionů korun porovnat s náklady státního rozpočtu na regionální školství a přímo řízené organizace, které jsou přibližně 85 miliard korun, a dojdeme k relativní hodnotě 0,249 %.

To je striktní řeč čísel. Hovořil jste ale více úhlech pohledu, kterými je možné státní maturitu „ocenit“. Jaké to jsou?
Jedním z nich je odpověď na otázku, zda a proč má být státní maturita centrální, certifikační a srovnatelnou zkouškou. Domnívám se, že o parametru srovnatelnosti nikdo nepochybuje. Že má a za současné legislativy musí být certifikační je nesporné. Pokud je předjímána zákony, například živnostenským zákonem, jako právní podmínka a kvalifikační předpoklad, musí mít charakter státem garantovaného certifikátu a musí zajistit všem srovnatelné podmínky. A tím se dostáváme i k odpovědi na otázku, zda má být centrální. Jen těžko se lze domnívat, že bez centrální garance lze srovnatelné podmínky pro všechny zajistit.
Další úvahu pak můžeme vést přes informace, které centrálně zpracovávané výsledky poskytují ministerstvu školství. I tady se můžeme opřít o tu tak často zmiňovanou srovnatelnost. A to proto, že jen výsledky vytěžené z evaluace provedené ve srovnatelných podmínkách mohou být relevantně použity pro taktické i strategické rozhodování. Z tohoto pohledu je tedy na investorovi, jako u každé investice, aby zvážil, zda náklady na maturitní zkoušku jsou pro něho adekvátní zisku ve formě strukturovaných a srovnatelných informací. V každém případě maturita i v té „nejnenáročnější“ podobě znamená jistý vzrůst kvality a úrovně vzdělanosti. Existuje řada studií, které říkají, co tato záležitost pro stát jako celek může znamenat. Například mohu zmínit výsledky studie CERGE-EI, v níž se uvádí, že zvýšení vzdělanosti žáků s nejnižší úrovní vzdělanosti z 15 na 26 % podle mezinárodních pravidel představuje růst HDP oproti roku 2011 o 148 miliard korun. Ať už takovýmto makroekonomickým úvahám přikládáme jakoukoli míru vypovídací schopnosti, je už prokázané, že vzdělanost vede ke kvalitě a ta ke zvýšení konkurenceschopnosti.

Jinými slovy podle vás je cena státní maturity méně důležitým faktorem než důvody pro její zavedení.
A myslím, že to správný pohled. Maturitu bychom měli stabilizovat v dlouhodobějším časovém horizontu a měli bychom využívat jejích výsledků pro strategické rozhodování o vzdělávání. Neměli bychom zapomínat ani na její potenciál pro efektivní přechod mezi středoškolským a vysokoškolským vzděláváním. Přece se už ukázalo, že pro vysoké školy existuje využitelný synergický efekt. Zároveň je ale zřejmé, že jeho využití záleží především na poptávkové straně, tedy na vysokých školách.

A je tu ještě jedna důležitá věc. Školští stratégové si od státní maturity slibovali a ještě slibují, že jim dodá informace o přidané hodnotě vzdělávání na školách. A tato informace zatím chybí...
To je fakt. Co určitě chybí, jsou srovnatelné výsledky v ostatních uzlových bodech vzdělávacího procesu. Zatím ještě nemáme aparát na to, abychom identifikovali „přidanou hodnotu“ jednotlivých stupňů či v detailu jednotlivých škol. Musíme si ale dát velký pozor na to, aby se maturita nebo i jiný typ zkoušek nestaly formujícím prvkem. Z teorie neurčitosti víme, že metoda měření sama ovlivňuje naměřené. I když se jedná o princip uplatňovaný z podstaty ve fyzice, platí velmi dobře i v případě evaluace výsledků vzdělávání. Nesmí se nám stát, že vzdělávání bude orientováno na zvládnutí testů, namísto toho, aby bylo pojato jako komplexní příprava žáků v celé rozmanitosti kompetencí, počínaje jazykovou a matematickou gramotností, přes ICT kompetence, kreativní a kritické myšlení až ke schopnostem sociálním a interkulturnímu porozumění.

Jak vy sám vidíte budoucnost státní maturity?
Jsem optimista. Pokud se podaří najít shodu nad potřebností a využitelností, určitě se najde řešení pro její formát a technologii. Navíc si myslím, že know-how získané z proběhnuvších období je možné využít daleko šířeji než jen pro vlastní maturitní zkoušku. Tím by se také, mimo jiné, podařilo dosáhnout daleko vyšší efektivnosti investice, a to jak ekonomické, tak i intelektuální.

Zdroj: Učitelské noviny č.9/2013